Jak se zorientovat v těch horách informací k učení?Tentokrát si řekneme něco o učení. Na střední škole bylo učení celkem jednoduché – zkoušení jste byli z toho, co se probralo v hodinách a co jste našli v jedné, maximálně dvou učebnicích, které jste používali. Bylo jasné, co přesně se po vás chce. Na vysoké škole se oproti tomu čeká, že si sami přeberete, odkud se učit, a přednášky a doporučená literatura často představují obrovský objem informací. Když se podíváte, co všechno vám profesor na úvod semestru doporučuje k přečtení, možná začnete panikařit. Je toho prostě strašně moc.
Neděste se – tohle všechno nemusíte umět, aspoň naprostou většinou. Podstatné je vytvořit si základní přehled. Pokud jste byli zvyklí učit se tak, že si přečtete všechno, co v učebnici k danému tématu bylo, zapomeňte na to. Potřebujete hledat především důležité věci, základní informace .
I když volnost v tom, zda chodit nebo nechodit na přednášky svádí k ulejvání, rozhodně přijďte aspoň na tu první. Tam se většinou probírá, co vás čeká a odkud čerpat to hlavní. Po jedné dvou přednáškách většinou také poznáte, jestli vám něco dávají, nebo ne. Bohužel, to druhé se stává - často je přednášející sice vynikající odborník ve svém oboru, ale neumí předat informace posluchačům. Pokud jsou přednášky zmatené a nerozumíte tomu, co se probírá, případně přednášející jen předčítá to, co je napsané ve skriptech, můžete čas, který byste strávili na přednášce, využít efektivněji třeba nad učebnicí, nebo procházkou venku na sluníčku – i od učení se musí odpočívat . Někdy se ale stane, že i přes nevalnou kvalitu přednášky není jiný dobrý zdroj informací – pak vám nezbývá, než zatnout zuby a pokoušet se z přednášené látky vydolovat aspoň nějaký smysl. (V takovém případě dejte hlavy dohromady s ostatními studenty, podaří se vám to snadněji).
Když je ale přednáška kvalitní a dozvíte se při ní podstatné informace, je dobré na ni chodit pravidelně. Když si všechno nejdřív poslechnete a někdo vám látku vysvětlí, je pak mnohem snadnější se ji znovu učit na zkoušku. Dvojnásob to platí u předmětů, které je potřeba pochopit a ne jen nabiflovat – tam má vysvětlení souvislostí cenu zlata. Když něčemu nerozumíte, nestyďte se zeptat . Přednášející často na konci přednášky dává prostor přímo pro otázky, ale studenti se většinou stydí. Zahraniční profesoři přednášející u nás se téhle české zakřiklosti většinou diví. Když máte před sebou vynikajícího odborníka na danou problematiku, je přece škoda nevyužít příležitosti a nezkusit se dozvědět něco víc. Také je zbytečné se nezeptat, protože se stydíte, a pak se mořit se snahou o pochopení sami. Jak říkala naše studijní proděkanka: „Lepší je zeptat se a být za ***ce pět minut, než se nezeptat a být za něj celý život.“
Pokračování rad o učení najdete v příštím článku.
Email: dryad456yahoocom