Když přednášky nestačí, aneb kde vzít další informace?Když přijde zkouškové, nastává čas zasednout ke stolu a začít se učit, pokud jste to ještě neudělali. V ideálním případě za tímhle účelem máte připravené kompletní, úhledné poznámky z přednášek, které byly srozumitelné a probrala se na nich veškerá látka, která bude potřebná při zkoušce. Takový ideál ale bohužel nastává málokdy. Většinou se snažíte nějak si dát dohromady informace z nesouvislých zápisků, ve kterých sem tam nějaká hodina chybí, u půlky poznámek z hodin si už si nejste jistí, čeho se vlastně týkaly, zoufale se prohrabujete stohy knih ze školní knihovny a vlastně nevíte, čím začít a co dřív.
Znovu zopakuji radu z předchozího článku: Zapomeňte na to, že byste se učili všechno řádek po řádku. Potřebujete si hlavně vytvořit základní přehled o tématu , a teprve potom studovat jeho jednotlivé části víc do hloubky.
Dokonce ani pokud si přečtete pětisetstránkovou bichli, o které jste usoudili, že v ní přece musí být úplně všechno, nemusí to být zárukou úspěšného složení zkoušky – taková kniha totiž může pokrývat jen určitou oblast probírané látky, a přednášející často vyžaduje i jiné informace. Navíc je to zbytečné množství práce navíc. (Pokud vás ovšem daný předmět zajímá více nebo - a to především! - pokud se týká tématu, které jste si vybrali pro bakalářskou práci, naopak doporučuji si přinejmenším projít a ideálně i přečíst literaturu, která je dostupná.)
Ideální je, pokud jste chodili na přednášky a všechno, co se máte naučit, jste už aspoň jednou viděli. Průběžně se učící student je sice zřejmě mýtický tvor, přesto je ale dobré, abyste se v látce aspoň trochu orientovali ještě před zkouškovým. Ano, zkouška z méně náročných předmětů se sice dá složit, i pokud jste látku poprvé viděli až týden před zkouškou - ale budete to mít mnohem těžší.
Nejlepší je přes semestr chodit na přednášky a aspoň občas si průběžně projít, o čem se na nich mluvilo - ve zkouškovém období se pak už budete vracet ke známým tématům, což vám učení výrazně zjednoduší.
Kromě zápisků z přednášek jsou důležitá skripta k předmětu, pokud jsou k dispozici. Když je napsal přímo přednášející, je to ideální - najdete v nich základní shrnutí toho, co považuje za důležité. I skripta napsaná někým jiným nebo z jiných univerzit ale poskytují ucelený základní přehled o tématu přizpůsobený potřebám studentů.
Dalším zdrojem je doporučená literatura . Často vám samotný přednášející řekne, kterou považuje za základní, a která slouží jen jako doplněk k jednotlivým podoblastem učiva. Pokud je seznam doporučené literatury dlouhý, většina z ní bude spíš k doplnění toho, co jste slyšeli na přednáškách. Pokud jde o objemné „bichle“, budete v nich hledat spíš konkrétní doplňující informace k jednotlivým věcem, ke kterým toho v přednášce nebylo dost nebo jim nerozumíte, než abyste je četli od začátku do poslední stránky.
Další možností jsou powerpointové prezentace , pokud je přednášející používá – často jsou po skončení přednášek (někdy i v jejich průběhu) k dispozici na internetu, ale i pokud to tak není, někdy je možné se s přednášejícím domluvit na jejich zkopírování. Tyto prezentace ale většinou podávají informace jen ve stručných bodech, pro jejichž pochopení je potřeba další vysvětlení.
Někteří přednášející na začátku hodin rozdávají prezentace vytištěné, do kterých si studenti už jen vpisují doplňující informace, a tak se mohou místo neustálého zapisování lépe soustředit na přednášku samotnou. To je velmi užitečné, a pokud máte k dispozici prezentace na internetu, můžete si je vytisknout a nosit na hodiny i sami.
Přednášky, které nejsou založené na obrazových materiálech, si můžete během semestru nahrávat na diktafon . Je to varianta užitečná pro ty, kteří si lépe pamatují to, co slyší, než to co vidí, případně pro pečlivé, kterým nevadí si nahrané později přepisovat. Výhodou nahraných přednášek je, že si je můžete poslechnout v autobuse nebo ve vlaku (obzvlášť užitečné při cestování na kolej) a tím ušetříte čas. K pořízení nahrávky, na které je něco slyšet, je ale většinou potřeba v přednáškovém sále sedět v předních řadách.
Pokud něčemu vůbec nerozumíte, je možné si s přednášejícím domluvit konzultace – je to lepší udělat už během semestru, když narazíte na něco, co vám dělá problém, ale nebojte se zeptat, ani když se vám to přihodí ve zkouškovém - většinu přednášejících potěší, když projevíte o učivo zájem. To nejhorší, co se může stát, je že na vás kvůli zkoušení nebudou mít čas.
Teď už snad máte aspoň přibližnou představu, z čeho se budete na zkoušky učit. V dalším článku si přečtete několik rad, jak na učení samotné.
Email: dryad456yahoocom