(19.06.2010 13:04:17, VT) Do třetice přispívám k tématu Všfs - Informatika. Nikoliv proto, abych zde tlačil nějaké své názory nebo kontroval (jak vidím i v jiných příspěvcích, někdo ze zásady nepřipustí jiný názor), ale abych poradil/pomohl/zdůvodnil potenciálnímu zájemci studium na Všfs. Přitom se budu snažit nastínit odpovědi na vyřčené otázky/názory, takže to bude občas malinko mimo téma.

Kdysi dávno po gymplu a roční práci jsem přemýšlel, co dál. Tak jsem se rozhodl pro vyšší odbornou školu (nad strojní průmyslovkou). Zde se právě nabízí stejná paralela: před 15 lety se objevily silné hlasy: proč mezi státní vysoké a střední školství (soukromé nebylo) cpát něco dalšího, co je to za titul; školu vychodí ti, co na vejšku nemají... Zkrátka úplně to samé, jako dnes! Čas to však odvál a nepotvrdil a dnes je vošek mraky na nejrůznější, často chybějící oborové téma. Stejně to vidím s dnešní otázkou soukromé či státní vysoké školy: za několik let to bude úplně jedno - pro běžnou obecnou (ne extra specializovanou) profesi stačí Vš daného zaměření, třebas soukromá; pro lepší zaměření je třeba zvolit lepší VŠ. A tedy státní, protože podle mne žádná soukromá lékařská fakulta nikdy nevznikne a jaderná fyzika je stále Matfyz. Jinak si se soukromou Vš zaručeně vystačíte.

Na VOš jsem trochu přičichl k informatice a už u toho zůstal. Při několikaleté práci jsem si udělal několik oborových zkoušek: ale podle častého přirovnání, že na soukromé škole se platí a tedy titul je koupený, bych musel např. říci, že zkoušky od Microsoftu (MCP, MCSA...) jsou taky koupené, protože se za ně platí. Kdo na nich byl, tak ví - kdo bude tvrdit opak, tomu názor nevyvrátím a ani to nemá smysl.

Pak jsem si odskočil na státní vysokou školu. Při zaměstnání. Jak mnozí žehrají v jiných příspěvcích, jde o prostředí, přístup, předané znalosti... Že jste jen student a páni jsou docenti nebo že někomu neřeknete omylem profesore? Málo míst ke zkoušce? Skripta vyprodaná před 2 lety? - váš problém, studente. To nemělo smysl. Proto jsem volil soukromou školu: už od toho, že má opravenou budovu a světlé záchody, příjemné prostředí, o všem jste předem a dostatečně informováni, jsou tu odborně fundovaní garanti směrů a předmětů, dostatek materiálů...

Zvolil jsem Všfs jako zástupce nejstarších soukromých vysokých škol, tedy s určitě zaběhlou praxí, fundovaností, prestiží, externími přednášejícími. Z hlediska vzdělání toho nelituji - dosvěděl jsem se nové/aktuální poznatky, dostal podložené a jasně ukázané teoretické základy. Aplikovaná informatika (rozuměj: praktická!) měla na škole svěží vítr, přednášející jsou stále z Čvut, Mff, Vše. Materiálů dostatek, i z jiných škol. Dostatečně předem známé zkouškové termíny, aniž by se stalo, že se na někoho nedostane. Zkoušky často v sobotu, žádné "v úterý o konzultačních hod. přivezte práci a ve středu přijďte na zkoušku". Dostanete informaci z kalendáře, že se blíží termín odevzdání práce. Volíte předmět - nestane se, že by třeba 5 studentů se nemohlo přihlásit, protože kapacita učebny je vyčerpaná a protože jsme holt přijmuli moc lidí, tak tenhle zbytek se přihlásí za rok. Živá diskuse s vyučujícím. Přednášející jsou lidé z praxe, i třeba majitelé firem, žádná suchá akademická teorie a předmět vypsaný jen kvůli váženosti (a zbytečnosti) pana docenta.
Hloubka tématu se samořejmě nedá srovnávat s jinými speciálními ústavy, např. u matematiky (ale to jsem nikde nesrovnával, stačí si přečíst výše a pozorně). Tj. např. výše zmiňované algoritmy (grafy, stromy, ..., PN/NP problémy, aproximační alg. ad.) slouží k prosítování studentů a prověření jejich zájmu. Docent Čepek (odkudpak asi? mnohokrát zdůraznil, že v tomhle oboru a předmětu prostě nelze slevit - a takřka všichni studenti s ním (když ne hned, tak později) souhlasí.
Stále se ale dívejme na obor Informatika na Všfs jako věc praktickou a tedy porovnatelnou jen o obdobnými obory jinde! Druhou věcí je, že za dr. Zavorala měl tento obor na škole vyšší prioritu proti ostatním. Studentů informatiky jsou stále jednotky %. Nechci být nějakým prorokem, ale buď se interními tlaky ten obor trochu popostrčí, nebo ho ekonomické obory do 10 let převálcují.

Školné: není nejvyšší a dá se ustát, ale buď musíte mít dobrou práci, nebo škudlit na rodině, nebo se víc otáčet či mít úspory. Kombinoval jsem všechno. Naštěstí i na státních se bude platit, takže uvidíme, jestli budou školy nutit setrvávat studenty co nejdéle ve studiu, aby z nich dostaly co nejvíc. Určitě ne, stejně jako to není na soukromých - všude platí určitý studijní řád a délka studia, pak jedete znovu, i když třeba staré zkoušky uznají.
Možná, že kdybych byl o hodně mladší a neměl rodinu a byl hned po střední, šel bych na státní vysokou školu. Uspořené peníze bych použil jinak, třeba na bezstarostný studentský život 3 dny ve škole a zbytek po nálevnách

Náročnost zkoušek? Jak u čeho - zápočet opravdu můžete mít za strohou povídací semestrální práci (filozofie, komunikace...), u jiných přinesete elaborát za pracovní skupinu (např. projektování IS - práce vč. všech diagramů, nejlépe dle metodiky doc. Voříška), občas si přijdete znovu. Já jako člověk levý na programování jsem měl potíže s objektovým programováním a z napsaní úlohy online jsem byl hotový. Studium se dá zkrátka zvládnout bez větší paniky, navíc dokážete spoustu věcí přinést z praxe nebo z Vašeho zaměstnání a nemusíte plodit nějaké nesmysly.

Padají názory, že soukromá škola je obecně neuznávaná a nemá váhu. Neviděl bych to tak - v našem ročníku nás bylo něco pod třicet, všichni dlouhodobě zaměstnaní a přitom studující. Zaměstnavatelé věděli, jakou školu studujeme a že je soukromá - a po jejím dokončení si nikdo rozhodně nepohoršil. Ba naopak.
Občas jsme na to kápli s německým ředitelem naší firmy, mj. absolventem státní univerzity. Bavili jsme se o mírně specializané práci, nikoliv o vysoce specializovaných činností a vědeckém výzkumu. Říkal, že praxe je taková, že nikoho nezajímá, jestli máte střední nebo vysokou školu, rozhodující je, co prakticky umíte. Nedělám si iluze, že pokud v přijímacím pohovoru budou 2 stejní kandidáti se stejnou praxí, pohovor dopadne stejně dobře, vzorovou praktickou úlohu zvládnou stejně, tak ze stále trvajících pohnutek bude upřednostněn kandidát ze státní Vš. A nebo taky ne.
Zarazilo mne, že u cizozemců nemají naše státní školy žádnou váhu (rozuměj výhodu proti soukromým), tedy kromě Cuni.

Dokončení Všfs beru spíše jako rozšíření si pohledu a vzdělání, o titul mi nešlo, ani starého diplomovaného technika jsem už kdysi dávno nepoužíval. Titulování je totiž takové české unikum: pokud zase použiji slova našeho německého ředitele, není možné, že byste někomu řekl "herr dipl. ing." - tituly se cení až od nějaké vědecké hodnosti, např. Dr. Proto tu honičku v Čechách moc nechápe. Tedy titul makový či takový prostě je dobrý, nikoliv však všespasící. Vždycky bude zaměstnavatele zajímat Vaše praxe, dovednosti, nikoliv to, co jste na zkouškách kdysi odrmolili.
Kupodivu našeho něm. ředitele celkem mrzelo, že mi neposkytoval více prostoru pro studium (často jsem prošvihl zkoušku či přednášky) a to že jsem studoval soukromou Všfs, s tím neměl žádný problém.
Svoji záverečnou práci (ověřenou přes Thesis) mi vedl člověk z Čvut, oponoval člověk z Vše, praktické řešení jsem vztáhl na naši firmu a práci jsem později opravdu mohl použít při nasazení Sapu v naší firmě.

Za Všfs se nestydím, protože vím, jaké to tam bylo a jaký má ta škola potenciál. Nemá smysl někoho o něčem přesvědčovat, každý máme svoji pravdu. Předem samozřejmě kontruji na případnou připomínku k medializaci problému na škole ohledně zkráceného studia. Je to rozvířený jeden větší případ, ke kterému nejsou předkládána všechna fakta (a na další drobné případy se ukazuje). Zkrácené studium ale funguje všude, někde pochybení nelze prokázat (Všfs), jinde jich je mraky do nebe bijících (ZUP). Moje iluze o státních školách tím dost spadly.

Abych to ještě uzavřel: řekl jsem si, že ke všem titulům by se mi hodil Ing. (lépe to vypadá ), tak jsem si loni řekl, hurá na jinou, státní Vš - holt jsem nepoučitelný. Mám malé děti, potřebuji nechat rozrůst majetek apod., tak jsem chtěl uspořit a proto jsem zvolil státní školu a zase dálkové studium. Už nikdy! Přednášející nepřijede na přednášky a v pondělí pošle e-mail, že to prostě nestihl (a tečka). Zkoušky o víkendu? - zapomeňte (zase). Potřebujete něco? - přijeďte si dopoledne sto kilometrů daleko v konzultační hodiny. Práci mailem? - ne, osobně doručit. Skripta nejsou? - hmmm, smůla (zase). Dálkaři? - no tak ty nemám rád (a 25% úspěšnost). V mém věku? - děkuji, to ne.

V mém případě slušné soukromé školy vítězí a nikdo mi ten názor nevezme. A taky ho nikomu necpu. Snažil jsem se popsat, proč jsem zvolil Všfs a proč ji třeba může zvolit někdo další. Howgh. reagovat zde