(30.03.2014 22:03:21, Inkvizitor) První věta není výrok. Výrokem ve smyslu (výrokové i predikátové) logiky je pouze věta oznamovací, tohle je věta rozkazovací.

Pokud tato možnost není vyučujícím připuštěna (v tom případě si zaslouží pár facek), pak si musíš pomoci oklikou a "převést" to na významově co nejbližší oznamovací větu:
V1: "Neříkej "hop!," dokud jsi nepřeskočil."

věta má obecnou platnost tedy lze tvrdit něco ve smyslu:
V1: "Nikdo nesmí říkat hop, dokud nepřeskočil"

"Nikdo" zde vlastně znamená označení pro každého (dvojitý zápor v češtině je oříšek):
V1: "Pro všechny lidi platí, že nesmí říkat hop, dokud nepřeskočí"

Časovou souslednost je "přirozené" psát zleva doprava:
V1: "Pro všechny lidi platí, že až přeskočí, smí říkat hop"

Časová souslednost zde může znamenat implikaci (problematika implikace je složitější a toto je další sporný krok, který vůbec neměl potkat studenta prvního ročníku, pokud nestuduje filozofii, lingvistiku nebo logiku).
V1: "Pro všechny lidi platí, že jestliže přeskočí, smí říkat hop."

Formálně to pak jde zapsat (ignotuji, že "smí" vyloženě nahrává modální logice):
V1: all x in L: Preskok(x) => RikaHop(x)

Ale jak už jsem říkal, tohle je špatný postup, rozkazovací věta není výrok a nelze formalizovat. Tenhle neformální postup převedení na oznamovací větu je ve skutečnosti chybný, protože není ekvivalentní a mění se význam. Předvedl jsem ho jen pro případ, že by nebylo "povolené" napsat, že nejde o výrok. reagovat zde