(14.09.2016 16:39:46, x) Ahoj,
máš v tom naprostý guláš. To není chyba, máš věk a zkušenosti, kdy je guláš přijatelný a omluvitelný, je to jen varování, že svět je trochu jiný, než jsi si představovala.

Velmi obecně, Boloňský proces v Evropě rozdělil vysokoškolské studium do tří stupňů:

1. stupeň, studium bakalářské (Bc., BcA.). Jde o studium připravující buď pro praxi v činnostech, které nevyžadují hlubší teoretické znalosti, jde spíše o osvojení si specializovanějšího vzdělání, nebo jde o studium budující dobrý teoretický základ pro další studium.

2. stupeň, studium magisterské, navazující magisterské (Mgr., MgA., Ing.). Jde o specializační studium vyžadující hlubší teoretický vhled. Tedy teoreticky, prakticky je zde i uspokojována poptávka po "lepším titulu" absolventů prakticky orientovaných bakalářských programů, která není věcně dobře zdůvodněna. Mám na mysli většinu magisterských oborů ošetřovatelských.
Zvláštním typem studia je studium 1. i 2. stupně současně, to se týká např. medicíny, veterinární medicíny nebo práva. Důvod je ten, že bakalář nemá v našem systému opodstatnění ani smysl, případně jde o natolik specializované studium, že by bakalář neměl smysl. (MUDr., MVDr., Mgr., Ing.)

Rigorózní řízení (RNDr., PhDr., JUDr., ThDr., PaedDr., ...) je relikt doby, kdy absolventi univerzity, kteří dnes dostávají titul Mgr., nedostali žádný titul, ale museli vykonat rigorózní zkoušku pro přiznání doktorátu.

3. stupeň, studium doktorské (Ph.D.). Jde o vědeckou přípravu, podmínkou je magisterské vzdělání. Doktorské studium, na rozdíl od bakalářského a magisterského, neopravňuje k výkonu žádné profese. Takže i když si např. biolog udělá Ph.D. ve vnitřním lékařství (a to se děje), stále nemůže ani píchnout injekci ani předepsat antibiotika.

Co se týče doktorského studia v psychiatrii obecně, tak to je vhodné spíše pro lékaře a psychology, protože by mělo být podmíněno aktivní účastí na klinickém výzkumu. Pro nelékaře jsou ovšem nabízeny obory neurovědy, lékařská psychologie a další.. Každopádně, jak jsem už psal výše, na oboru doktorského studia příliš nezáleží, protože nezakládá vznik žádné profesní způsobilosti.

Takže co se týče tvého dotazu: Vybrala jsi si špatnou dráhu. Ošetřovatelství je prakticky orientovaný obor s mizivými základy vhodnými pro další vědeckou dráhu. Magisterský diplom z ošetřovatelství (pomíjím teď smysluplnější intenzivní péči nebo ekonomicky orientované studium na UTB) je v zásadě jen leštítko sebevědomí, které je fakticky na nic. Na pořádné doktorské studium nepřipraví. Takže platí operní: Rozmysli si, Mařenko, rozmysli! Pokud už teď uvažuješ o vědecké dráze (vč. aplikovaného výzkumu, popularizace na vyšší úrovni nebo obchodu s moderními technologiemi), měla bys k tomu zvolit adekvátní studium. Takže pokud to myslíš s doktorským studiem vážně, máš následující smysluplné možnosti:
1. Přežij rok na ošetřovatelství a pak změň obor na vhodnější. Tedy zejména na všeobecné lékařství, na biologii (s plánovaným zaměřením na antropologii nebo fyziologii) nebo na psychologii.
2. Dodělej si bakaláře na ošetřovatelství, ale intenzivně se věnuj samostudiu, abys mohla být na navazující magisterské studium přijata na vědecky orientovaný obor. V zásadě přichází v úvahu jen antropologie nebo fyziologie (zaměření neurobiologie).
3. Souběžně z ošetřovatelstvím začni od příštího roku studovat vědecky orientovaný obor, který jde studovat v kombinované formě. Nevýhodou je časová náročnost a omezená nabídka takových oborů (vím jen o biologii v Ústí nad Labem, matematice v Plzni a nepříliš kvalitní fyzice v Brně a v Hradci Králové). reagovat zde