(06.03.2013 16:57:27, Inkvizitor)
Ach jo, silná slova, přehled slabý. Jediný zákon, který tohle řeší, je zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, konrétně následující paragrafy:
§ 6 - Škola má právo si určit podmínky pro přijetí ke studiu. Jediné omezení je, že nesmí být v rozporu s "vyšší mocí", např. není možné stanovit, že přijaty budou pouze blondýny s poprsím nejméně č.3.
§ 9 - Akademický senát univerzity stanovuje podmínky přijetí do univerzitou realizovaných studijních programů.
§ 17 - Status (veřejné) vysoké školy obsahuje podmínky přijetí ke studiu.
§ 27 - Akademický senát fakulty stanovuje podmínky přijetí do fakultou realizovaných studijních programů.
§ 48 - Závazné podmínky přijetí. K Bc. a Mgr. studiu je to maturita, k NMgr. je to Bc. - ovšem podle výkladu akceptovaného některými vysokými školami (pokud mám dobré informace, tak PřF UK, MFF UK, FI MU, FEL ČVUT a FAV ZČU) je bakalářský stupeň obsažen i v dlouhém magistrovi (tj. např. MUDr. nebo MVDr. se může hlásit rovnou na navazujícího magistra v biologickém oboru - pokud si dokázal doplnit znalosti tak, aby byly srovnatelné s Bc. z biologie).
§ 49 - Upřesnění § 6, zejména je explicitně uvedeno, že VŠ má právo si stanovit požadavky na obsahovou formu a znalosti/dovednosti uchazeče o navazující magisterské studium.
Status je pak zveřejněn na webu každé veřejné vysoké školy; pokud vím, tak toto plyne z nějakého požadavku správního práva - a každopádně to patří k dobrému zvyku.
Takže trvám si na tom, že s Bc. může pokračovat hodně libovoně. Studium bakalářského oboru v učitelské kombinaci dvou oborů a následné navazující magisterské studium v jedné jeho specializaci je dokonce poměrně obvyklé. Znám dokonce člověka, který má Bc. z učitelské kombinace matematika-fyzika a následně vystudoval navazujícího magistra nejprve ve fyzice a posléze v informatice.
reagovat zde