(03.01.2013 17:05:26, Inkvizitor) Žvaníš nesmyslné fráze, kterými se obelhávají všichni "studenti" podřadných vysokých škol.

Tak především není pravdou, že kvalita školy je silně subjektivní záležitost. Ve skutečnosti je to tak, že subjektivní hodnocení se promítne spíše do toho, jakou měrou se ten který díl kvality zahrne do celkového obrazu. Obecně lze rozdělit ukazatele kvality vysoké školy na vnější a vnitřní. Vnějšími jsou například zaměstnanost absolventů (pochopitelně očištěná od zaměstnanosti studentů), typické (nikoliv průměrné) platy absolventů a typické pozice absolventů (obojí ve srovnání s "průměrem" daného regionu), podíl absolventů schopných doktorského studia na jiných vysokých školách, zejména pak těch, které jsou na špici ve vědecké produkci, etc. Vnitřními jsou pak takové věci jako vědecká produkce vyučujících, skutečné úspěchy part-time vyučujících z praxe (na řadě VŠ je za odborníka z praxe vydáván i "vedoucí samoobsluhy"), zapojení studentů do vědy, spolupráce se skutečně špičkovými institucemi a firmami,.. Kromě toho je i řada negativních prediktorů, patří mezi ně například vysoký počet externích vyučujících, zejména v postech docentů a profesorů (neklamná známka toho, že daná škola nemá skutečnou vlastní vědu a tak obchází administrativním podfukem pravidla akreditace), přílišný podíl externistů nevykonávajících žádnou zvláštní činnost (výjimkou jsou externí doktorandi), velký podíl vyučujících z jiných vysokých škol. Extrémním negativním prediktivním faktorem je přítomnost studentů, kteří nejsou schopni skutečného studia (typicky IQ pod 110, velmi špatná paměť, minimální snaha) a pochopitelně podíl studentů "nestandardních". reagovat zde